Znečištěné ovzduší: co nám škodí

Znečištěné ovzduší: co nám škodí

Nečistoty menší než 1 mikrometr představují až 96 % množství nečistot v místnosti, ale pouze 17 % jejich hmotnosti.

Nečistoty menší než 1 mikrometr představují až 96 % množství nečistot v místnosti, ale pouze 17 % jejich hmotnosti. Jsou to například:

  • viry,
  • pachy,
  • výkaly roztočů,
  • chemické plyny,
  • tabákový kouř,
  • mastný kuchyňský kouř,
  • zvířecí alergeny,
  • saze,
  • smog,
  • výpary z chemikálií a sprejů.

Nečistoty větší než 3 mikrometry představují pouze 0,2 % množství nečistot v místnosti, avšak až 45 % jejich hmotnosti. Jsou to například:

  • bakterie,
  • plísně,
  • popílek,
  • pyly,
  • roztoče.

Výčet vzdušných škodlivin interiérů výše není konečný. Patří však mezi ty nejčastěji se vyskytující.

  • Prach, saze, popílek a smog ze spalovacích procesů (tepelné elektrárny a průmysl, vytápění domácností, spalování odpadu nebo automobilová doprava): prach je schopen navazovat na sebe mnoho nečistot jako jsou těžké kovy (olovo, kadmium a další zdraví škodící), roztoče, viry a bakterie. Když je pak takový prach rozvířen do prostoru, stává se nebezpečným pro dýchací trakt. V 10 gramech prachu je téměř 15 milionů roztočů a každý produkuje denně 20 válečků výkalů.
  • PM10 = tzv. hrubé částice, velikost 10 mikrometrů a méně (např. prach). Pronikají za hrtan do dolních cest dýchacích a způsobují/zhoršují respirační onemocnění.
  • PM2,5 = tzv. jemné částice, velikost 2,5 mikrometrů a méně (např. popílek). Zvyšují počet úmrtí na kardiovaskulární a respirační nemoci a na rakovinu plic, mají vývojové a reprodukční účinky, vyvolávají astmatické záchvaty.
  • PM0,1 = tzv. ultra jemné částice o velikosti maximálně 0,1 mikrometru (např. saze, smog). Usazují se až v nejhlubších částech plic, tzv. plicních alveolách / sklípcích. Způsobují záněty plic a další nemoci dýchacích cest. Z plic jsou přenášeny dál až do krve a negativně tak ovlivňují fungování celého organismu, orgánů imunitní reakce, způsobují kardiovaskulární choroby a další nesnáze. Nejen u lidí, ale i u domácích mazlíčků.
  • Pyly, trávy, roztoče a další zvířecí alergeny, plísně, výpary (z čisticích prostředků, rozpouštědel, barev, laků, atd.): organizmus může reagovat imunitní reakcí – alergií nejrůznějších forem: kožní (vyrážka, kopřivka, otoky, ekzémy), oční (pálení, záněty), zažívací (průjem, bolesti břicha), horních a dolních dýchacích cest (alergická rýma, kašel, dušnost, alergické astma).
  • Kouř z cigaret a dalších tabákových výrobků patří mezi největší zdravotní rizika v domácnostech. Jde o známý karcinogen, který způsobuje například rakovinu plic. Kouř je však problémem také pro ty, kteří se zdržují s kuřákem ve stejné místnosti (tzv. sekundární kuřáci) a též pro ty, kteří do místnosti vstoupí poté, co kuřáci odešli (tzv. terciální kuřáci). Kouř totiž v místnosti zůstává, ulpívá např. na záclonách, dekách, stěnách, a je pak vdechován do plic. Ke kouři z tabákových výrobků se mohou přidávat také kuchyňský kouř, kouř z topení (kamna, krby) a podobně, a zvyšovat tak zatížení organismu.
  • Ozón (O3, troposférický přízemní ozón) narušuje funkci buněk, což u lidí může způsobovat dýchací potíže – zhoršuje příznaky astmatu a alergií, náchylnost k infekcím dýchacích cest, kašlání, způsobuje pálení očí, bolesti hlavy, malátnost nebo snížení obranyschopnosti organismu. Pro člověka je karcinogenní, protože způsobuje tvorbu volných radikálů (např. při látkové výměně v buňkách, zánětu, narušeném metabolizmu), které narušují buněčné membrány, ničí DNA, způsobují chátrání a stárnutí buněk a podílejí se na vzniku mnoha onemocnění, např. nádorových onemocnění, Alzheimerovy choroby (volné radikály z imunitního systému), plicních a srdečních nemocí, snižování hladiny antioxidantů v lidském těle, apod. Ozón, i v nízkých koncentracích, reaguje s chemikáliemi z čisticích prostředků pro domácnost, s deodoranty, linoleem, koberci, dřevěnými podlahami, nátěry a leštidly, přičemž vznikají vedlejší produkty (např. karcinogenní formaldehyd). Ve vysokých koncentracích je ozon pro člověka jedovatý (toxický).
  • Výpary z čisticích prostředků, sprejů, z pesticidů a podobně způsobují například malátnost, dezorientaci, ale i závažnější potíže, nevyjímaje kolaps.
  • Plísně, jejichž vdechování ve vysokých koncentracích způsobuje anebo zhoršuje různé zdravotní problémy, jako je houbové infekční onemocnění, alergické reakce u nosních dutin a dolních dýchacích cest. U osob s nízkou imunitou může po infekci nastat i smrt.
  • CO2, oxid uhličitý, je bezbarvý skleníkový plyn, jehož koncentrace se v uzavřených místnostech zvyšuje jednak spalovacími procesy, jednak dýcháním všech přítomných osob i domácích zvířat. Přesáhne-li jeho koncentrace 1,5 %, dochází k nepříznivému ovlivnění dýchání, u 3 % mohou nastat bolesti hlavy, závratě, nutkání ke zvracení, u 6 – 8 % nastává letargie a ztráta vědomí.

Kvalita vnějšího ovzduší se sice zlepšuje, ale pouze pomalu – postupně se snižují emise skleníkových plynů (CO2, N2O, methan, ozón, freóny a další) a také emise okyselujících látek (SO2, NOx a NH3), prekurzorů ozonu (VOC, NOx, CO a CH4), emise primárních částic a prekurzorů sekundárních částic (NOx, SO2, NH3). Mezi největší zdroje nečistot patří podle Zprávy o životním prostředí České republiky 2015 a dalších erudovaných zdrojů tepelné elektrárny a průmyslová výroba, automobilová doprava, vytápění domácností a spalování odpadu. Největší problémy ale nadále způsobuje polétavý prach (PM10, PM2,5), benzopyren a přízemní ozón.